Sledování finální sezóny naší civilizace s kýblem popcornu na klíně
Prank na gangstery v hoodu, mrtvý Hollywood a další radosti jara
„Kdo seje vítr, sklidí bouři.“ (Polozapomenuté přísloví, které začíná zlehka klepat na dveře)
Ahoj, světe.
Tak co nového?
POPKULTURA
Hvězdné války jdou do kopru rychlostí plně naloženého Millennium Falconu při pádu do gravitační studny raperky Lizzo a dobře jim tak. Za novým „jakože Star Wars“ seriálem The Acolyte, jehož showrunnerkou je někdejší asistentka Harveyho Weinsteina, stojí lidé, kteří ví o Hvězdných válkách asi jako já o rozmnožovacích návycích babirusy celbeské (což je jinak velmi zajímavé zvíře, jehož jméno přeložené z indonéštiny doslova znamená prasojelen). Podívejte se tady na toho pitomečka, který s vážnou tváří vypráví o tom, jak „Anakin zničil Hvězdu smrti“. Anakin! Tváří nových Star Wars je borec, který neví nic o Star Wars.
Jeden z komentářů u toho videa: „Moje oblíbená pasáž ve Star Wars je, když Spock použije Sílu, aby zachránil Froda před Harkonneny.“
Něco mi říká, že obsazení tohoto a dalších odborníků na Hvězdné války bude mít asi něco do činění s korporátním tlakem na diverzitu, rovnost a inkluzi, ale co já o tom vim, žejo.
Furiosa je v kinech propadák natolik apokalyptických rozměrů, že režisér George Miller přišel o jakoukoliv šanci někdy uzavřít dobrodružství své filmové ságy o Mad Maxovi. Je mi to líto, protože Mad Max patří pro mou generaci k základnímu panteonu mytologických postav. A zatímco George Lucas předal svá podobně archetypální stvoření do rukou výše zmíněných neumětelů (kteří z Luka Skywalkera, Hana Sola i Indiany Jonese cíleně udělali lůzry, protože mužné hrdinství se v moderním Hollywoodu nenosí), Miller držel svou frančízu nadále v rukou.
Vysněného Mad Maxe se zestárlým Melem Gibsonem v hlavní roli se teda nedočkáme.
Stejně tak je to ale možná právě Furiosa (kterou jsem ještě neviděl, ale podle všeho je super a tenhle treatment si nezaslouží - ačkoliv jsem nikdy nepochopil, proč by mě měl zajímat zrovna prequel o ní; chci vědět, jak je to dál, ne kdo komu kdy v dětství dupnul na nohu), která skonala za naše hříchy a teď kráčí v čele jevu, kdy „girlboss“ filmy přestávají publikum bavit. Lidi volí peněženkama a tohle nemůže trvat věčně.
Mimochodem, na Netflixu je Godzilla Minus One. Dejte si to. Japonci se tak dlouho koukali na to, jak jim Američané mrví jejich národní poklad, až si jednoho krásného dne vyhrnuli rukávy na kimonech a natočili legitimní válečné drama, které strká do kapsy všechno, co si Hollywood vyždímal z plenek za posledních několik let.
Nový Hollywood nemá téma a nemá hrdiny (nehledě na základní povědomí o tom, že Anakin Skywalker a Luke Skywalker jsou dvě různé postavy).
Hollywood je výstavní skříní mainstreamové popkultury. Ta výstavní skříň je prázdná.
O kultuře každé civilizace vždycky nejvíc prozradí její narativita.
Chroupeme popcorn u zrnící obrazovky.
Poznáte je po jejich ovoci.
(Matouš, 7:16)
POLITIKA
V českém parlamentu se našel kokain... což je asi stejně šokující zpráva, jako že se na dětském pískovišti našla sada na dělání bábovek.
S výsledkem předvolebního soudu s Donaldem Trumpem ztratila podstatná část Ameriky důvěru v poslední instituci, v níž důvěru ještě měla - v nezávislé soudy.
Ajatolláh Chameneí poplácal propalestinské americké studenty po jejich zpropadených hrbech.
V Německu se zpívá nová písnička.
Začíná „Pride Month“, měsíc pýchy. Pýcha je jedním ze sedmi smrtelných hříchů.
Vzhledem k tomu, že lidé trpí především erotickou nouzí, a nikoliv nouzí sexuální, jest si nutno vždy jasně uvědomovat, že dnešní společnost ztrpčuje nám sexuální život hlavně proto, že zvyšuje naši erotickou nouzi.
(Bohuslav Brouk: O funkcích práce a osobitosti)
K TANCI A POSLECHU
Theo Von a jeho stand-up Třináct kilo křeččích kostí (30lb Bag of Hamster Bones). Theo je z Louisiany a v tomhle se mísí jižanská gotika s temným makabróznem white trash vidláctví; True Detective (mimochodem, nejlepší popis zmrvené čtvrté sezóny: „dog shit wrapped in cat shit”) tady potkává Lansdalova Hapa a Leonarda a šlehají si spolu herák na mrtvolkách křečků.
Tohle je super album: alt-J: An Awesome Wave.
Sledovat veselá dobrodružství party TopNotch Gang je zážitek srovnatelný s tím, když do lvího výběhu spadne turista pomazaný sádlem se škvarkama. Je to strašné, ale je to vtipné a člověk se naučí pár věcí o přírodním výběru. Lídr TopNotch idiotů je Aris Sureni, pro něhož vrchol humoru představuje dostavit se do teritoria některého z amerických městských gangů a na borce s potetovanými obličeji začít házet fejková gesta konkurenčních gangů. Je to David Attenborough městské džungle.
Jasně, člověk dneska nemůže věřit ničemu a může to být nahrané, ale přece - za obzvlášť poučný bych označil moment, kdy se Sureni asi nejvíc přiblíží kulce do hlavy. Na rozdíl od thugs s kérkami gangů vyrytými na prsa, kteří na jeho provokace hlavně štěkají, působí chlapík, který mu ten kvér na čelo nakonec fakt přitlačí, až do chvíle střetu sympaticky a naprosto mírumilovně. Pak vystartuje z nuly na stovku.
K POČTENÍ
Mučitelův stín. Když jsem hledal nějakou sci-fi/fantasy ovlivněnou katolicismem (do téhle kategorie spadá třeba Chvalozpěv na Leibowitze), objevil jsem čtyřdílnou ságu Kniha nového Slunce, kterou napsal Gene Wolfe. První knížka Mučitelův stín je... něco nezvyklého. Když jednou Neila Gaimana poprosili, ať vyjmenuje tři nejlepší sci-fi romány ever, dal na třetí místo Levou ruku temnoty Ursuly K. Le Guinové, na druhé Gibsonova Neuromancera a na první Mučitelův stín.
Duna. Já vím, všichni jste to četli. Moje cesta k Duně byla složitější, nikdy mi to přesýpání písku nepřirostlo k srdci (ačkoliv Dune 2 byla nejlepší realtimová strategie na Atari ST). Teprve pod tlakem toho, jak se mi líbila druhá Duna od Villeneuvea (dejte si tenhle rozhovor z Vanity Fair o tom, jak k tomu skládal Hans Zimmer muziku - doporučuju pasáž, kde vypráví, jak mu režisér volal, aby mu sakra už přestal posílat další a další muziku k jedničce, protože ten film už je půl roku v kinech), jsem se pustil do pokračování a na pár posezení přečetl Spasitele Duny i Děti Duny – a panečku, už mám rád písek.
Tak zatím.