Burning Down the House

“Keep a little fire burning; however small, however hidden.”

Měli jsme tu požár.

Kousek od nás tančily plameny do výšky patnácti metrů. Velké pozdvižení. Lidé vyšli z bytů do ulic a dívali se na tu spoušť. A najednou si říkám – hm, je fajn zase jednou vidět sousedy.

Večer co večer se mi pod oknem objeví klouček a hraje tam hokej. Sám se sebou. Pálí do brány, kterou si udělal z domovního vchodu, a fandí sám sobě. V tichu velkoměstské periferie. Když jsem byl prcek, čas od času někdo zazvonil s tím, jestli si s nima půjdu hrát ven. Nemuseli to být nutně moji kámoši – prostě děcka, co se jim šiknul někdo do party. Hráli jsme hovnometíka.

Hledáte-li nejstrašidelnější místa ve vesmíru, možná narazíte na hyperobra ve Velkém Magellanově oblaku s názvem WOH G64. Kdybyste ho umístili do středu naší soustavy, pohltí nejen Slunce, ale i oběžné dráhy Merkuru, Venuše, Země, Marsu a Jupitera. Do našeho Slunce se vejde přes milion našich Zemí. Do WOH G64 se vejde několik miliard našeho Slunce.

Ale to jsou drobáky.

Největší prázdný prostor ve známém vesmíru se nachází v souhvězdí Pastýře. Pastýřova prázdnota je dutina v kosmické hmotě, říká se jí taky „Velké nic“. Od patníku k patníku má 330 milionů světelných let. Na tom prázdném vesmírném parkovišti máte kolem sebe do všech směrů absolutně kulový. I nadsvětelnou rychlostí by vám to k prvnímu mekáči trvalo nesmysl.

Zavřete oči a zkuste si tu prázdnotu představit.

330 milionů světelných let ničeho uvnitř vesmíru zářícího hvězdami.

Klouček s hokejkou na pusté ulici v kaňonech domů plných lidí.

První sousedské „dobrý den, to nám to dneska peče, co?“ v kvílení hasičských aut, protože musí shořet barák, aby se sousedi z jednoho bloku zase jednou vysypali ven a pohlédli jeden druhému do očí jako lidi. Na tu krátkou chvíli, než se zavrtají zpátky do „velkého nic“ instafeedu.

-

Ahoj, tohle je Dekomprese.

Jak jste se měli?

-