Řítíme se na Budapešť. Motorky nám burácí pod zadkama, vichr buší do plég. Roadglidy, streetglidy, streetbobové, fatbobové, heritage, všechny ty stroje kolem nás sviští stejným směrem. Maník v bílém tričku na elektře jak vytesané z ebonitu zavrtí nad hlavou prsty v jedné z těch více niche variant pozdravu. Dálniční poetika. Asfaltové moře. Koráby náklaďáků, draví veteráni, otylé běluhy třeštící zraky za volanty kompaktů, kvičících jak holící strojek, co narazil na bradavici.
Can't explain all the feelings that you're making me feel, my heart's in overdrive and you're behind the steering wheel. (The Darkness: I Believe in a Thing Called Love)
The Darkness na HD120 v Budapešti fakt hráli. Justin Hawkins ve finále kouká na hodinky na jedné ruce a druhou sjíždí sólo na kytaře, zavěšené na zádech. Do rytmu kývají hlavou desetisicíce borců v kožených vestičkách HOG, v melodii se vlní stovky pokérovaných femmes fatales s nohama, co se projdou po tvém srdci v jehlách. Pošuk ve zlatých kalhotech se před nimi vozí na ramenou bodyguarda s býčí šíjí a falzetem ušitým na míru přitepleného glam roku ječí “Touching you, touching me, touching you, God, you're touching me, ohh!”
Od doby, co se alegorické průvody veselých gayů zvrhly v neomarxismem prosáklou oslavu pýchy (nejtěžšího ze smrtelných hříchů), mě na Prague Pride nikdo nedostane. Nehledě na to, že podle amerického vzoru tuším, jak to tady bude vypadat za pět let (jo, takové to “We’re queer! We’re here! We’re coming for your children!” a “10 percent is not enough: Groom! Groom! Groom!”). Ale vůbec nemám problém si podupávat do rytmu songů od polonahého flamboyantního týpka ve zlatých bombarďácích.
Lidi jsou fajn, jakkoli jsou mrdlí v šišce, když jeden druhému necpe svoje “pravdy” do ksichtu.
ONE WAY TICKET TO HELL & BACK
Fallout. A zrovna během toho koncertu vyrazila necelé dva tisíce kilometrů východním směrem od pódia z Rostova na Donu wagnerovic bojůvka směrem na Moskvu (nejsvižněji to na Twitteru pokrýval Mario Nawfal). Doporučuju k tomu dřívější pozoruhodný vhled Lukáše Visingra do vzestupu soukromých armád v Rusku. U Wagnerovců to zdaleka nezačíná (žoldnéřské podnikání trendovalo už za třicetileté války), ovšem zdaleka to u nich ani nekončí. Počet podobných uskupení v Rusku vzrůstá a svou vlastní “soukromou armádu” už tam má kdejaký oligarcha či surovinová korporace. (Syndicate, anyone?) Pokud by se realizoval jeden z těch divočejších scénářů, můžou si budoucí mršinu Ruska rozkouskovat žoldnéřská království warlordů. Evropské bezpečnostní paradigma se radikálně změní, ať to dopadne jakkoliv. Jak pravil klasik (a byl to Lionel v Braindeadu): “Párty skončila!”
“This album sounds as brutal as it feels to be alive right now”. Queens of the Stone Age maj novou desku a o tom, že tentokrát to bude hodně o textech, svědčí tenhle rozhovor, v němž Josh Homme popisuje všechen ten marast, v němž se za posledních pár let vyválel. “You start dropping the armour that protects you from your insecurities, and once you drop a piece of that armour you can’t put it back on. I think on this journey of Queens of the Stone Age, there’s no armour left. It’s only about walking deeper into the darkness.”
PINEWOOD SMILE*
Myslím, že jestli máme přežít to, co nás čeká, měli bychom najít způsob, jak svoje jemnější city odložit na později. Myslím, že lidé, kteří to nedokážou… asi zemřou.” (Stephen King: Pulz)
“Everything that lives… is designed to end. We are perpetually trapped in a never-ending spiral of life and death. I often think about the God that gave us this cryptic puzzle, and wonder if we could ever reach out…. and kill him.” (NieR:Automata)
“Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám…” (Jeremjáš 29:11)
A co jinak po návratu nového... Markéta Pekarová Adamová pláče v parlamentu, ať se mají lidi rádi, Pastoral Brothers ohýbají své zmijí páteře, aby mohli políbit botky Pirátům (vážně, jestli je Aliance pro rodinu ultra, tak co je, sakra, bojůvka Jsme fér?), v Americe se rojí ufouni a whistleblower David Grusch vypráví o létajících talířích o velikosti fotbalového stadionu, které má Pentagon někde v garáži.
Invaze? Psy-op? Jezdci apokalypsy? Jsou ufouni mimozemští, nebo mimodimenzionální? Ohýbají čas a prostor? Mají rockové kapely? Poslouchají glam rock? Ve zlatých kalhotech? A jezdí, sakra, vůbec na motorce? (“Proletěl jsem půl galaxie v létajícím talíři, ale teprve když jsem brázdil kráter Tycho na svém Harley-Davidson Star Glider, cítil jsem se skutečně naživu.”) Astronomové objevili vlákna směřující k černé díře uprostřed galaxie; měří celé světelné roky. A “mimozemšťané neexistují,” prohlásil mluvčí Pentagonu zpoza facehuggera prisátého na ksichtě.
Creepy Joe “Žhavé výstřely” Biden ukončil svou řeč o zbraních zvoláním “Bůh ochraňuj královnu” a o několik dní později dodal, že Putin “zcela nepochybně prohrává válku v Iráku”.
Fajn.
Čas od času opravdu doufám, že naše vlákno historie neskončí na dévédéčku v bloopers.
Keep it pushin!
* The creepy smirk dead people have on their faces at a funeral
No nee, a co konkrétně ti nepřijde extrémistického na tom, chtít odevzdat svůj volební hlas manželovi? :D
A budou se kádrovat taky heterosexuální rodiny?
Archetypy si člověk naštěstí neodnáší pouze z nukleární rodiny, jinak bychom byli ...ale už všichni asi..., ty víšco.