Indiana Jones a nástroj ostudy
Narativní ikonoklasmus. Sound of Freedom. Cuties.
Někdy v dobách, kdy šel Donald Trump od válu a na Železný trůn dosedl s charakteristickým “ČVACHT” svých plenek Joe Biden, mohl si člověk v médiích povšimnout zvláštní tendence. Novináři jako by přehlédli detail, že se v USA vyměnili prezidenti, a s maniakální obsesivností drtili dál zprávy o Trumpovi, aniž by věnovali sebemenší pozornost tomu, co dělá Biden.
Soukromě jsem si to pro sebe označil jako že “když se Trump uprdne, okamžitě o tom musíme napsat, ale když se Biden posere, budeme tiší jako myšky.”
Ledy se od té doby mírně hnuly, ale modus operandi zůstává stejný. Biden huj, Donald fuj, viz aktuální case study “Come look how the media covered Trump walking in front of Queen Elizabeth compared to Biden walking in front of King Charles”). Je to jen špička ledovce fatálního rozklížení amerických politických sil, jež se rozlévá do všech oblastí včetně popkultury - populární kultury, z níž už se stačila stát polkultura: politizovaná kultura.
Příkladem za všechny budiž aktuální pokrytí dvou filmových premiér: na jedné straně stojí Indiana Jones a nástroj osudu, na druhé Sound of Freedom.
Indiana Jones a nástroj ostudy je funus posledního z velkých hrdinů George Lucase, které Disney jednoho po druhém metodicky vyválel v blátě a v rámci zarputilého obrazoborectví je donutil sežrat vlastní klobouk (to, jací ubožáci se v nových Star Wars stali z Hana Sola a Luka Skywalkera, je stejný ikonoklasmus pod praporem postmoderního dekonstruktivismu tradičních narativ; chceš-li zničit protivníka, znič v první řadě jeho mytologii).
Sound of Freedom je pak film o boji proti obchodování s dětmi, vycházející z dění kolem Tima Ballarda a jeho organizace Operation Underground Railroad. Je to také film, který Indianu Jonesovi v kinech natrhnul trenky a s rozpočtem 14,5 milionu dolarů převálcoval hollywoodskou hromadu hnoje, která stála 295 milionů.
Jenže za Indianou Jonesem na jednotce intenzivní péče stojí reprezentantka postmoderního levicového Hollywoodu Kathleen Kennedy (tým Biden), zatímco kolem Sound of Freedom, reflektujícího skutečné kupčení se statisíci dětí, se motají lidé jako Jim Caviezel, Tim Ballard a Mel Gibson - čili křesťané a konzervativci (tým Trump).
Proto se kolem filmové trosky Indiany Jonese chodí po špičkách, zatímco o Sound of Freedom se v mainstramu píše jako o bizarní halucinaci pravicových konspirátorů.
Ale aby byla taky ňáká sranda, celé to pěkně shrnuje Babylon Bee: “Hollywood zmaten novým snímkem, který líčí obchod s dětskými sexuálními otroky jako něco špatného”.
No jo, no. Ještě, že stejná média nechválí něco, co by se dalo za zneužívání dětí označit, to už by bylo opravdu zvláštní… jo moment, ona to vlastně dělala.
ŠPAJZKA JE VYŽRANÁ
Nechcete-li se prohrabávat tunami psaných recenzí, tady jsou k oběma filmům postřehy neporazitelného Critical Drinkera: jeho recenze na Sound of Freedom a recenze na Indianu Jonese a nástroj vyvržení pajšlu posledního z velkých hrdinů.
Poslední Drinkerova slova k rozšmelcování nebohého Indyho zní takhle:
“Když ten film konečně skončil, šlo mi hlavou jediné: oukej, takže tohle je konec, definitivní konec. Nejen tohohle filmu, nejen postavy Indiany Jonese, ale v širším smyslu i veškerého odkazu George Lucase. Dokonáno jest. Tohle bylo to poslední, co jim ještě zbývalo zničit. A zničili to teda zu grund. Špajzka je teď prázdná, do posledního zkonzumovali úplně všechno, co vybudovali jejich předchůdci… a teď už se nemají za co schovat. Už se nemají na co vymlouvat. Tenhle snímek totálně ztroskotá a shoří - a zaslouženě. A pak je to možná donutí přijmout pravdu: NEJSOU tvůrci. Nejsou schopni vytvářet úžasné věci jako jejich předchůdci, nejsou schopni dělat ani průměrné věci. Jsou to ničitelé, ne tvůrci. A když vám dojdou věci, které můžete zničit, inu - pak jste to vy, kdo je další na řadě.”
SPACE LORD, MOTHERFUCKER
Monster Magnet je kapela, bez níž by dnes Queens of the Stone Age dost možná hráli něco trochu jiného, na soundtracích Sons of Anarchy, Heavy Metal 2000 a Viva La Bam! by místo pár tracků panovalo zvláštní ticho a Negasonic Teenage Warhead v Deadpoolovi by se jmenovala nějak jinak; jmenuje se totiž podle jejich songu Negasonic Teenage Warhead. Tahle banda (z níž zůstává na svém místě už jen frontman) zahrála před pár dny naživo v Praze a díky, Sáro, že jsem moh bejt u toho!
"I'd hurt my knee, and had time off, so spent it in a dominatrix's apartment in New Orleans. Our record company forwarded me press from Europe and in Germany they called me 'Space Lord'. She saw it and took the piss, saying 'So you think you're the space lord?' I said, 'Someday when I can walk. I'll make you pay for taunting me by writing a song.'" (Dave Wyndorf)
A je to tak - v tom songu se naživo vždycky zpívá: “Space Lord, Motherfucker!”
Nou problem👍